Zatímco se Jonu Nödtveidtovi zvolna blíží den, kdy se mu konečně otevřou brány věznice v Södertälje a on po osmi dlouhých letech pozná jak chutná svoboda, odkaz jeho domovské kapely DISSECTION se v posledních době devalvuje a stává se obětí více či méně smysluplných reedic a nejrůznějších podezřelých remasterů obohacených o už nejméně desetkrát vydané bonusy. Podtitulkem dnešní recenze by mohlo klidně být : “Live Legacy“ aneb jak vyrazit z oddaných příznivců neotřesitelného kultu nějaké to “ojro“ navíc. Po reedicích “The Past Is Alive“ (The Early Mischief) a vydání digipackové verze “Storm Of The Light´s Bane“ / “Where Dead Angels Lie“ přichází na pultíky i oficiální verze živé nahrávky nazvaná “Live Legacy“ (dříve dobře známá pod jménem “Frozen In Wacken“).

Nechme znechucení nad tímto postupem firem znechucením a pojďme se raději věnovat obsahu CD ozdobeného Necrolordovým přebalem na kterém nám maskot kapely, sekáč, kyne svoji kosou k poslechu. “Live Legacy“ zachycuje set v rámci wackenského festivalu dne 8. srpna léta Páně 1997. Časový záznam trvá asi 45 minut, čili je jasné, že při takto omezené délce vystoupení a obvyklé stopáži skladeb DISSECTION se ani zdaleka nemůže dostat na všechny zaručené tutovky. Ostatně, kdyby se dostat mělo, Nödtveidt a spol. by museli přehrát všechny řadovky i s demáči a to tak, že od A do Z. Vše zahajuje intro “Into Fathomless Depths“ a volně přechází v zahajovací náklep a zároveň titlesong posledního velkého alba - “Retribution - Storm Of The Light´s Bane“. Jako další uvede Jon svým nakřáplým hrdlem propracovanou “Unhallowed“ po níž následuje košatá a snad nejmelodičtější skladba kapely - “Where Dead Angels Lie“. Smečka sklízí zasloužený ohlas a s další skladbou “Frozen“ se noří zpět o několik let, do dob debutových orgií “The Somberlain“. Pak už ale zazní tklivá předehra a rozpoutá se osm a půl minuty dlouhý epos mortis “Thorns Of Crimson Death“, při jehož poslechu vždy spolehlivě běhá máz po zádech. Wackenská show se uzavírá spolu s titulní skladbou prvního velkého alba.

Zvukové parametry živáku jsou perfektní, až to v určitých chvílích vzbuzuje podezření, že došlo k nějakým studiovým úpravám. Stejně tak excelentní jsou hráčské výkony zúčastněných, což oproti zvuku žádné podezření vzbuzovat nemůže, poněvadž všichni dobře víme, jak zručně uměli DISSECTION svoje nástroje ovládat. Všechny skladby jsou zahrány s naprostým přehledem, délkou, unikátní atmosféričností ani technickou náročností od studivých verzí se pranic nelišíce. Je potěšující vědět, že ani sedm a více let neubralo mrazivým hymnám nic na jejich zvráceném kouzlu, že ani sedm a více let nedokázalo otupit hroty jejich nadčasovosti… o to více mě však bolí, že ani za sedm a více let se nenašel nikdo, kdo by se DISSECTION dokázal alespoň vyrovnat (natožpak je překonat) a sesadit je z pomyslného black/death metalového trůnu.

Jistě už jste obeznámeni ze skutečností, že materiál na nové album DISSECTION je už z větší části složen, Jonovi ještě zbývá strávit v ponuré kobce pár týdnů a pak už jen zhmotnit osm let žaláře do podoby něčeho nového, něčeho, co bude pro celou přešlapující black/deathovou scénu novým impulsem a doufejme, že i signálem k růstu. Alespoň já tomu věřím, protože když ne DISSECTION, tak kdo?

P.S. na poslední fotce je zachycen Jon v prosinci 2003...